Neoddiskutovatelná pravda o konci 2. světové války. Byli to američané, kdo v Československu bombardoval města. Osvobodila nás hrdinská Sovětská armáda

od Redakce CZ24 News 0 komentářů 337
ČESKO/SLOVENSKO/NĚMECKO/RUSKO: Květnové dny by měly zůstat připomínkou zvěrstva, kterým byla 2.světová válka. Tu způsobilo několik zásadních faktorů, z nichž nejsilnějším byla germánská rozpínavost a subjektivní Hitlerův pocit, že to jsou právě Němci, kdo je předurčen k ovládnutí Evropy, potažmo světa. Bohužel řada politiků si dějiny vykládá po svém a dochází ke zkreslování historie.

Dějiny dělají vítězové, říká se prý. Ve skutečnosti by právě dějiny měly být neměnnou konstantou, tedy pokud by nebyly zjištěny zásadní omyly či nebyl uskutečněn převratný nález měnící náš náhled na to, co se stalo. Pokud bychom náhodou objevili kdesi ve skále miliony let uloženou kosmickou loď, na jejíž palubě by byly nalezeny zárodky pozemského života, mohli bychom s despektem nazírat na teorii evoluce. Jenže dokud takový objev učiněn nebude, platí to, co se již dlouho učíme. Evoluční vývoj popírají pouze ti, kteří věří v sedmidenní proces spuštěný bohem či konspirátoři prosazující vznik života kdesi v kosmu a jeho přenesení k nám s případnou kontrolou ze shora. Využívat historii k vlastním politickým zájmům může kdokoliv, ovšem zcela ji měnit bez důkazů je opovrženíhodné.

Za dob socialismu u nás samozřejmě docházelo k nadměrnému oslavování sovětských vítězů války a moc se nepřipomínaly americké zásluhy. Je třeba si říct, že přestože Sověti osvobodili většinu našeho území, po květnu 1945 se postupně stáhnuli z našeho území a nechali naši tehdejší politickou reprezentaci pracovat na obnově Československa. Že se to zvrhnulo a přišel únor 1948, to už byl náš vnitropolitický problém, byť jistě ovlivněný příslušností k slovanskému národu, vlivu Sovětů a nenávistí k západnímu sousedovi. Oprávněně, protože to byli právě Němci, kdo způsobil devastaci Evropy. Bohužel jsme tu měli Gottwalda a jeho fanatické přívržence. Takže místo návratu k prvorepublikovému rozkvětu jsme skončili v marastu socialismu. Přitom jsme v letech 1945-1948 měli na výběr.

Rok 1989 otevřel nové možnosti a vcelku logicky se začaly připomínat i americké zásluhy. Byli to Američané, kdo u nás vybombardovali některá místa, ale byla válka a oni po Evropě tak trochu bloudili. Nicméně vyloděním ve Francii a postupem přes oslabenou Západní Evropu přispěli k porážce fašismu. Jestliže vstup na pevninu v Normandii byl skutečně krvavý, pak boje u Stalingradu, o Leningrad a samotnou Moskvu znamenaly ten pravý reálný zvrat války. Pokud by Američané neotevřeli západní frontu, možná by Rudá armáda došla až na břehy Pacifiku sama, třeba by však jen vytlačila Němce ze svého území, vytvořila by jakýsi nárazník před hranicemi a vrátila se domu. Co by se stalo pak, to už se teď nedozvíme. Takže se musí respektovat to, že byla určena demarkační čára rozdělující od sebe americké a sovětské ozbrojené složky a později určující míru vlivu na našem kontinentu.

Nenávist k Rusům je u nás stupňována, zatímco k Němcům se mnoho našich občanů obrací s obdivem. Jde o zásadní nepochopení naší historie. Jsme Západní Slované, byť už značně s krví naředěnou právě Germány. Slované jsou národem žijícím ne největším území na světě. To díky Rusům. Právě ti nás osvobodili a bylo na nás, jak s tím naložíme. Chvilku to vypadalo nadějně, poté jsme jim, respektive naše elity, lezli do řitního otvoru, abychom po roce 1989 úplně otočili. Je naším problémem, že neumíme najít rovnováhu a vyhýbat se extrémům. Havel si sednul na zadek z toho, že si Američané po letech vzpomněli na existenci naší krásné země a jeho samotného pozvedli mezi vlastní božstvo. Nepochopil, že to byla pouze lest, jak se dostat blíže k Rusku. Udělal ze sebe směšného panáka a nás posunul do další krajní polohy. Jeho následovníci v prezidentském úřadu pochopili nesmyslnost jeho počínání, nicméně obdivovatelé Havla využili 41 let represe ze strany komunistů a prohlubovali nenávist k Rusku. Kocáb si na odchodu Sovětské armády udělal lepší jméno než působením v kultuře, kníže začal prosazovat své germánské kamarády, postupně se začaly otáčet dějiny a výsledkem jsou proslovy takových politických tupců, jakými jsou Drahoš, Babiš či Vystrčil. A samozřejmě hvězd typu Adamové-Pekarové či Fialy. Nynější školáci už ani neví, že to byli především Rusové, kdo tu ukončili 2.světovou válku. A aféra kolem sochy maršála Koněva ukazuje, že nejen školáci.

Vrbětice spuštěné těsně před květnovým připomenutím konce utrpení našeho národa jsou symbolem toho, kam až může dojít nenávistná protiruská propaganda a snaha být papežštější než papež. Kdyby v USA zůstal prezidentem Trump, nic podobného by naše BIS ,,nezjistila". Jenže k moci se podvody dostala stejná klika, před kterou se klaněl po zádech lacině plácaný Havel a podporující ji při napadení Srbska. Americká agresivita je po čtyřech rocích zpět a s ní se vyrojila opět řada liberálů nenávidějících Rusko. Babiš se snížil na další své dno a na summitu lídrů států EU žadonil o to, aby i ostatní vyhnali aspoň nějaké ruské diplomaty. Je otázkou, kdo a kam Babiše tlačí. Změna jeho chování za poslední dva roky je do očí bijící. Donedávna jen kradl a likvidoval konkurenci, teď už naší zemi evidentně škodí naprosto všude. Ohnul hřbet a stal se vazalem. On už být předsedou vlády být nemůže, bohužel však nemá žádného solidního nástupce.

Kandidáti na post předsedy vlády jsou stejně tragičtí, jako je on sám. Potřebujeme hrdého Čecha s rozhledem, znalostmi a diplomatickými schopnostmi. Takového, který by zemi vyvedl z eurounijního područí, schopného komunikovat se všemi stranami a dost silného a to, aby vymetl ten svinčík, který se schází v obou sněmovnách. Což je v parlamentní demokracii nesplnitelný úkol. Takže musí to být silná osobnost mající respekt všech. A taková tu není. Vážení, upřímně řečeno, jsme dost v ...... háji. Některé komentáře ke květnovým událostem jsou toho svědectvím. Bohužel, lže se už o všem a historie není výjimkou.

">Autor: Jindřich Kulhavý
">
https://cz24.news/neoddiskutovatelna-pravda-o-konci-2-svetove-valky-byli-to-americane-kdo-v-ceskoslovensku-bombardoval-mesta-osvobodila-nas-hrdinska-sovetska-armada/


Rudá armáda za nás položila životy 140 000 mužů, aby nacistické bestie našly přátele u Pattona

od Redakce CZ24 News 0 komentářů 341

ČESKO/SLOVENSKO: Ve druhé světové válce celkově padlo 23 200 000 občanů SSSR, za svobodu Československa padlo 140 000, bylo zraněno 411 514 dalších, ale my v roce 2021 hrdinně děkujeme USA, i když ti zde nemuseli bojovat a jenom sbírali Němce do zajetí. Až sem jsme zvrácenou morálkou západu došli!

Jak se říká tomu, kdo chrání vrahy, zrůdy z koncentráků a mučící bestie žen a dětí, generále Pattone?

Jak je možné, že za ta zvěrstva nebyly tyto nacistické zrůdy potrestány a dnes dokonce mladá generace je donucena plakat, že v SSSR byly tyto zrůdy nahnány do gulagů a tam umiraly bez možnosti návratu domů? Proč generál Patton tyto zrůdy bral do zajetí a ještě se s nimi veselil?

Západ nás zradil, nechal nás vyhlazovat, museli jsme Hitlerovi dát naše území, čeští židé byli hnáni do plynu, nebo přežívali v koncentračních táborech, protože na zradu západu jsme nebyli schopni jako malý stát pádně odpovědět. Poláci nás napadli na severní Moravě a spolupracovali s nacisty, stejně jako Finsko, Itálie, a další státy, přesto jim máme vzdávat hold a skutečné zachránce, občany tehdejšího SSSR máme nenávidět.

Kolik lidí i u nás spolupracovalo dobrovolně s nacisty, udávalo a posílalo je gestapu na smrt... A najednou je vše zapomenuto, rozkaz zní, že všechny zrádce musíme milovat a zachránce nenávidět.

Osobní příběh květnových dnů mojich rodičů, kdy díky Rudé armádě jsem mohl spokojeně žít, mít děti a prožít svůj život.

Osvobození Prahy a masakry na Pankráci

Jsem Čech, jsem Pražák, ba co víc, moji rodiče a prarodiče pochází z míst, kde se SS jednotky vyřádily nejvíc: Pankrác, Zelená liška, Nusle a ... Reitknechtka.

květen 1945

Pomníček na statku Druhý, velký pomník Reitknechtka, zakrytý TOI TOI

Byl konec dubna roku1945 a na statku Reitknechtka bylo "Boží dopuštění". Badatel Ledvinka a Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu to popisují takto: . Jeden z pomníčků stojí i u statku Reitknechtka. Odtud hájila pankráckou pláň nad michelským údolím početná skupina povstalců. Za jejich podporu byly po dobytí Reitknechtky jednotkami SS vyvražděni všichni pracovníci statku i se svými dětmi.

Ne, nebyla to úplná pravda. Několik jich přežilo, (tam totiž byly ještě ukryté dvě malé skupiny žen a dětí), ale prostě chtěly zapomenout na zrůdné SS komando a na zvěrstva, která tam zažily. Tak potom mlčely. Naše matka byla ve čtvrtém měsíci těhotenství (nejstarší sestra), když se několika maminkám podařilo ukrýt v nejhlubším sklepě. Mimo dětí tam byla i jedna další maminka (také těhotná), která byla postřelená do břicha a naší matce zemřela na klíně. Po mnoho dní si rozdělovaly po jedné kostičce čokolády na den (nikoliv celé, ale kostičce) a trochu vody. Malým dětem zakrývaly ústa, aby ani nehlesly. Ve dne, v noci. Náš otec, který tam dorazil za matkou, netušil, že tam je komando SS. Když tam v noci přišel, bylo už pozdě na návrat. Jen Bůh ví, jak se mu to podařilo, ale byla tam hromada písku a vždy s sebou nosil trubičku, kdyby byl zával a cukr na přežití. Když slyšel dupání jednotek SS, zahrabal se do písku a dva dni dýchal pouze trubičkou a ležel zahrabán.

Proč tam ty ženy byly? Na konci války nebylo už mléko, ovoce, mnohdy ani chléb a tento statek skýtal pro místní záchranu. Mnohdy jim kulky létaly nad hlavou, ale jak naše matka říkala, ony to tak nebraly. A až teprve po válce se mnohé zhroutily a léčily se.

Otec asi po dvou dnech slyšel střelbu a vzdalující se běh SS, riskl to, a vyběhl na opačnou stranu. Přežil. V tu samou chvíli vyběhla druhá skupina ze sklepa a také část přežila. Ale za cenu, že ta část, která je na pomníku, se už konce války nedožila. Co se pravděpodobně stalo? V druhém úkrytu se jedno děcko nepodařilo uhlídat a začalo plakat. Když to jednotky SS zaslechly, začaly do sklepa házet granáty a ty, co vyběhly ven, jednoduše postřílely. A toho zmatku a hrůzy využila skupina, ve které byla matka a podařilo se několika zachránit. Až o několik dní později se spolu opět matka s otcem setkali a teprve pak s hrůzou, ale i se štěstím zjistili, jak byli včetně mé sestry (nenarozené) všichni tři blízko smrti a dokonce na jednom místě a jak se zázrakem zachránili.

Tenkrát naše matka říkala, že tam schází jména dalších zastřelených dětí a maminek (podle počtu), ale nešlo je dohledat.

To, že se pak dostali do bezpečí, (všude se střílelo a lidské masakry byly šílené), bylo ale i zásluhou Vlasovců, kteří na Praze 4 pomohli a mnoho jich za Prahu padlo.

A náš táta to lakonicky tenkrát s pohrdáním zhodnotil: na rozkaz amerického generála (Pattona) museli z Prahy vypadnout směrem na jih, ani jsme jim nestačili poděkovat. A místo, aby je Američani ochránili, tak si víc vážili fašistů, které Rusům nevydali. Vlasovce ano a ty pak Stalin nechal pověsit!

Pozor, Vlasovců na Praze 4, nikoliv, že Vlasovci osvobodili Prahu, jak dnes tvrdí zvrácená extremistická skupina protiruských manipulátorů! Pouze několik jich zasáhlo i jinde přes protesty Vlasova!

A zde je popis badatelů z roku 2011

Zelená liška - Reitknechtka

Jednotky SS si v Praze počínaly velmi krutě - popravy zajatých povstalců, ale také vraždění těhotných žen a dětí. Nejhorší zvěrstva se stala v okolí Zelené lišky, kde povstalci obklíčili školu SS. "Ti esesáci ze školy na Zelené lišce označovali budovy, ze kterých se na ně střílelo, a potom popravovali lidi, kteří byli v těch domech ukrytí," popisuje tehdejší události Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.

Jedním z epicenter tvrdých bojů byla Pankrác

Boje v této pražské čtvrti připomínají už jen pomníčky a místopisné názvy. Ulice 5. května, Obětí 6. května nebo stanice metra Pražského povstání. Jeden z pomníčků stojí i u statku Reitknechtka. Odtud hájila pankráckou pláň nad michelským údolím početná skupina povstalců. Za jejich podporu byly po dobytí Reitknechtky jednotkami SS vyvražděni všichni pracovníci statku i se svými dětmi.

Právě Pankrác se na několik dní proměnila v krvavé frontové bojiště, kde se bojovalo o celou Prahu - jedna z největších barikád vyrostla například na rohu náměstí bratří Synků. "Barikády byly hlavní strategický prostředek povstání. Vyrostly z velké části 6. května a odhaduje se, že jich bylo přes dva tisíce. Bojů na barikádách se zúčastnilo asi 30 tisíc Pražanů," dodává Václav Ledvinka z Archivu hlavního města Prahy.

Reitknechtka z jiného pohledu

V kritických chvílích přišla Praze nečekaná pomoc od Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Andreje Vlasova. Vlasovci byli bývalí rudoarmějci, kteří v německém zajetí vstoupili do nacistických služeb. Koncem války se snažili projít na Západ a vzdát se Američanům. Národní rada však z obavy před reakcí Sovětského svazu odmítla uznat vlasovce za spojence, což vedlo v noci na 8. května k jejich odchodu. (Totéž tenkrát říkal i náš otec!) Za to, že obětí povstání bylo jen "dva a půl tisíce" Praha vděčí právě kontroverzním vlasovcům. Ti totiž nasadili v ulicích Prahy do bojů s nacisty dvacet tisíc dobře vyzbrojených a vycvičených vojáků. A přestože zhruba 300 vlasovců v ulicích města padlo, komunistická propaganda o nich po válce mlčela. (Ano, toto je pravda, ale je otázkou, zda masový vrah při jednom dobrém skutku přestane být masovým vrahem)

První ozbrojené potyčky byly v Praze vidět už 4. května

O den později pak povstání vyhlásil Český rozhlas, to bylo krátce po poledni, v ulicích města se ale bojovalo už od rána. Londýnský exil se snažil přesvědčit americké velení o nutnosti zásahu do bojů o Prahu. Američané však trvali na dohodě s Rudou armádou, podle níž byly Čechy sovětskou operační zónou. Rudá armáda, která zahájila Pražskou operaci 6. května, se musela nejprve probojovat přes Krušné hory. O dva dny později, 8. května, pak byla s Wehrmachtem podepsána dohoda o příměří, kterou neakceptovaly oddíly SS. V návaznosti na všeobecnou kapitulaci německých sil v Evropě podepsal 8. května velitel německých jednotek generál Rudolf Toussain s národní radou dohodu o kapitulaci. Rudá armáda pak přijela do Prahy 9. května.

Co bych závěrem rád dodal: nejen naše rodiče, ale celý národ Němcům odpustil. Už v roce 1965 jsme dokázali k sobě nacházet cestu. Dnešní bývalí bolševici, co se z nich stali zarputilí kapitalisti a obránci USA ani po čtvrt století Rusům ne. Kdo je skutečný lidský hnůj...

Petr Pokorný

5.května 1945 - londýnský rozhlas: Německá armádní skupina "G" sestávající se z 250 000 vojáků 1. a 18. armády se vzdala generálu Montgomerymu bez boje. Tlak Rudé armády byl obrovský a nacistická vojska ovládla panika.

5.května 1945 - Praha po této zprávě povstala. Přesto miliónová Schörnerova armáda, která měla rozkaz udržet se v tomto prostoru co nejdéle, stále bojovala. V Praze 4 "na Zelené lišce" se nacisté začali šíleně mstít. Masakrovali muže, ženy, děti. Vytahovali je z bytů, stříleli nastojato.

Praha 4: Zelená liška - Reitknechtka

Patton chránil nacistické zrůdy a bral je do zajetí, místo aby je střílel. Proto je ten prapodivně skvělý. Koncentráky jsou zapomenuty, SS je najednou přátelská armáda.

Pouze ten Rus a ti jeho trollové...

Večer 7. května zaútočilo na pozice povstalců německé letadlo a svrženou bombou poškodilo průčelí paláce Kinských. Letecký útok povzbudil bojovou morálku Němců a zapůsobil depresivně na obránce radničních budov, značně již znepokojené zprávou o koloně třiceti tanků u budovy právnické fakulty a o vjezdu pancéřových vozidel do Dlouhé třídy a do Celetné ulice. Za tísnivé situace, v níž se obránci radnice nacházeli, vysílal městský rozhlas nepřetržitě volání o pomoc a poručík Kozel se odebral na velitelství Bartoš s naléhavou žádostí o pomoc. Přestože noc ze 7. na 8. května byla poměrně klidná, obránci tušili, že v nejbližších hodinách provedou Němci rozhodující útok. Velitelství Bartoš jim vyslalo na pomoc skupinu bojově zkušených, maximálně odvážných a obětavých partyzánů z Hořovic. Staroměstská radnice byla již natolik poškozena střelbou a ohrožena okolními požáry, že představitelé a úředníci Národního výboru, kteří tam dosud setrvávali a využívali tamní telefonní ústřednu, museli budovu opustit. Pouze v jejím přízemí zůstali ozbrojení obránci. 8. květen
Za časných ranních hodin 8. května zahájili

Němci dosud nejsilnější úder na Staroměstské náměstí za použití tanků a pěchoty.

Od rána 8.5. je Staroměstská radnice těžce odstřelována. Ničivému požáru postupně podléhá střecha věže, orloj, arkýř a celé severovýchodní křídlo. Na okamžité účinné hašení plamenů není pro nepřetržitou střelbu čas.

Velitel Waffen-SS v Čechách a na Moravě SS-Gruppenführer Carl von Pückler-Burghaus předal budovu Právnické fakulty pražským povstalcům a opustil Prahu až ráno s poslední německou kolonou. Kapituloval teprve 12. května před americkými a sovětskými vojáky v Čimelicích a bezprostředně po kapitulaci se zastřelil. Ještě 9. května dopoledne bylo okolí Staroměstské radnice revolučními gardami a sovětskými vojáky zbavováno zákeřných střelců, kteří setrvávali zabarikádováni ve vyšších patrech budov a stříleli na chodce v ulicích. Pražská posádka vojsk SS spolu s dalšími bojovými skupinami postupovala časně ráno 9.5. opačným směrem - od svého velitelství v budově právnické fakulty přes dnešní Palachovo, Malé a Staroměstské náměstí do Celetné ulice směrem na Vinohrady.

Prostě nacistická SS prchala před Rudou armádou k Američanům, aby nepadla za jejich zvěrstva do ruského zajetí!

Je to snad "dezinformace"?

Tak sakra kdo osvobodil Prahu?

Kdo osvobodil Československo?

Zdroj: 

https://skrytapravda.cz/

https://cz24.news/ruda-armada-za-nas-polozila-zivoty-140-000-muzu-aby-nacisticke-bestie-nasly-pratele-u-pattona/

Autor: ERITREE
Všechna práva vyhrazena 2020
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky