25.09.2022

Velké množství duší

Od více lidí přicházejí už delší dobu zprávy, že je zde na planetě mnoho duší, diskarnátů. K temným diskarnátům mi bylo řečeno tohle- mými slovy: Někteří lidé mají nahromaděné disharmonické energie. S tím rezonují temné duše, proto tady jsou. Pokud člověk na ten problém narazí, tak odvádět a čistit karmu.. A jinak: je třeba odvést jak ty temné diskarnáty, tak ty lidské duše, které mají ty nahromaděné disharmonické energie a které se nechtějí učit.

Myslela jsem si, že příčinou velkého odchodu duší je, že se planeta rozhodla přijít na vyšší vibraci. Bylo mi řečeno, že to není příčinou. Že planeta se sice rozhodla přejít na vyšší vibraci, to je pravda, ale příčinou odchodu jsou právě ty disharmonické energie některých lidí. I kdyby se tak planeta nerozhodla, tak ti lidi odejdou.

Život věčný

Církev říkala, že je třeba přijmout Krista, aby měl člověk život věčný. Myslela jsem si, že život věčný je označení kvality spíš než nekonečné délky života. Byla jsem přesvědčená, že člověk nemusí přijmout Krista, aby přišel k Bohu. Že nejde o tu osobu, ale o energii. Z toho, co mi bylo řečeno, vyplynulo, že církev Ježíšova slova překroutila. Že Ježíš mluvil o tom, že člověk MÁ život věčný. Ne ve smyslu kvality, ale skutečně ve smyslu neomezené délky. Chápu to tak, že to bylo myšleno tom smyslu, že ikdyž fyzicky zemře, tak jeho duše žije dál..může dojít k reinkarnaci.. ale to se církvi nehodilo do krámu, tak to překroutila, jak jí to pasovalo. Slovo sem, slovo tam, kdo na to za sto let přijde?

Víla

Kdysi dávno jsem byla vílou. Víla se starala o přírodu. Neměla moc ovlivňovat svět lidí. Narozdíl od čarodějů. Čarodějové se nad nás povyšovali. Toužila jsem po moci. Toužila jsem po civilizaci, protože mi příroda připadala nudná. Stala jsem se člověkem. V důsledku toho došlo ke snížení mé frekvenční úrovně. Prošla jsem mnoho životů, kdy jsem moc zneužívala nebo byla trestána po právu i nespravedlivě. Vzpomněla jsem si však na základní úkol mé duše a to bylo směrování ke světlu. Takže ikdyž jsem byla křižák, bojovala jsem za Světlo Kristovo, ne kvůli půdě. Sloužila jsem církvi - to mělo zase hluboké karmické důsledky. Byla jsem princeznou. Moje duše se moci vzdala, ikdyž jako člověk jsem stále toužila ovlivňovat veřejné dění pro nesobecné účely. Byla jsem často součástí struktur systému a to jsem i nyní. Tři roky pracuju v Přerově jako právník na úřadě. Téměř neustále jsou rozkopané silnice, objížďky. Když jezdím vlakem - výluky, chvíli byl klid a fungovalo to, pak přišly hadry na huby, teďka zase výluky. To je prostě perverzní podoba civilizace. Zkvalitňují se cesty, ale doprava nikoli. Přemrštěná digitalizace, a zvláště pak chemtreilování a vůbec ovlivňování počasí přes technologie - to jsou taky perverzní a nebezpečné projevy civilizace. O transhumanizaci ani nemluvě. To je proti Bohu, to se nedá ani nazvat jako projev civilizace.

To, že jsem byla víla, se projevuje péčí - o děti, o kočky, o kytičky. V předchozím životě jsem měla čtyři děti, spoustu psů a park, spoustu peněz prý utracených za péči o krvavý buk. Jde o to uvědomit si, že to je moje práce a moje přirozené určení. Zbytek je nutné ovlivňovat nikoli na fyzické úrovni, ale osobním rozhodnutím, jak to chci v souladu s Kristem a vírou, tvůrčí proces.

Sebeláska

Sebeláska je předpokladem odvahy. Já říkám: "JÁ jsem JÁ." Jahve říká: "JÁ jsem VŠÍM." On chce všechny zdroje a všechny duše, esence našich duší, aby je mohl kopírovat a upravovat zase podle nějakých ukradených šablon. Sebeláska dává člověku odvahu, aby se postavil za svůj prostor a řekl "JÁ jsem JÁ. To je můj prostor. Neprojdeš dál! Moje duše, moje esence, moje tělo, moje myšlenky, sny, moje radost, svoboda, rodina, prostor, kde žiju, zdroje, čistý vzduch a čistá voda, moje vlast a právo o tom všem rozhodovat nebo rozhodovat se svými bližními."

NA KONCI ČASU

Nacházíme se na konci času a lidé by měli pochopit, že není cesty zpět, že systém nebude fungovat jako dřív. Můj syn se poslední pololetí ve školce nudil. Říkala jsem si - to je dobře, aspoň se mu bude ve škole líbit, protože tam bude mít nové podněty, práci, výzvy k rozvoji. Jsou muži, kteří jsou dospělí, ale s největším nadšením mluví o střední škole. Otec mě od malička učil, že se vše vyvíjí ve spirále. Buddhismus říká, že vše podléhá změně. A tak jako přestup ze školky na základku nebo ze střední na vysokou je skokovým posunem, na jehož počátku se člověk musí vyrovnat se spoustou nových informací a požadavků, tak i ve vývoji společnosti se dějí skokové posuny. Jste připraveni? Nebo jste pod lavicí hráli karty?

Pro mě takovým posledním zlomem ve vývoji vědomí společnosti je první světová válka. Změna proběhla za cenu války, protože reakční síly změně bránily. Dřív jsem reakční síly spatřovala v prvé řadě v aristokracii, která bránila pozemkovým a dalším reformám. Ale dnes, když každý jednotlivec je nucen si vybrat, jaký postoj zaujmout ke koronafašistickým opatřením, vidím, že reakční síly spočívají v širokých masách. Myslím si, že každému se dostane podle jeho zásluh.

Říká se, že se planeta posunula do oblasti vesmíru s vyššími vibracemi, což má vliv na lidské vědomí, takže mnoha lidem začalo docházet, že tady něco nehraje, že se nám lže, že nám lžou média, politici, historici atd. Začali si zjišťovat informace. Řada z nich prošla náročným osobním rozvojem za cenu změn ve vztazích nebo v zaměstnání. Mluvilo se o tom, že budou dvě Země, ale nechápali jsme, jak to bude vypadat - jestli budou dvě paralelní reality anebo jestli budou lidi žít vedle sebe na jedné Zemi, ale každý bude mít představu o světě jinou a bude žít jinak. V současné době je to tak trochu ta druhá verze, ale to je neudržitelné. Všichni jsme součástí jednoho organizmu lidstva a jedné bytosti planety, podílíme se na jejím kolektivním vědomí a okolní energie mají na každé individum vliv. Má-li člověk vysokovibrační záměr, prostředí, ve kterém žije, ho bude blokovat v jeho realizaci. A jestliže jsem se rozhodla, že budu žít a že se nenechám blokovat, pak moje duše bude bojovat za prosazení posunu ve vědomí lidstva bez ohledu na to, že to někomu může připadat sobecké. Já tady žiju taky.

Dělení USA, dělení dětí mezi státní naočkované školy a nějaké soukromé alternativy bez fašistických omezení - to je neudržitelné. Je to i v rozporu s charakteristikou věku Vodnáře, k němuž se přibližujeme. Budoucí věk klade vyšší nároky na osobní zodpovědnost. Na pravdu. Bez her a manipulací. Jenže ten, kdo pochopil lekci zopovědnosti požaduje zodpovědné chování i po druhých. Nebude se o ně starat. Nebude ochoten platit za chyby někoho jiného. Vystavíme tlustou zeď, abychom se ochránili před těmi druhými, kteří si chtějí hrát, dělat dluhy odnekonečna donekonečna, parazitovat nebo ustupovat parazitům a úchylky prezentovat jako normál... ? Podle mě je to ve větším měřítku nerealizovatelné. Stejně platíme daně, pořád jsme součástí systému. A chemtraily na naše hlavy rozprašují hliník. Nemůžeme postavit zeď. Nemůžeme problém vyřešit tím, že budeme nakupovat u soukromníků a dítě vyučovat doma.

Kdyby pořád šlo jako dřív, tak pojedeme dál dalších deset, dvacet.. let. Dluhy budou ještě větší, příroda bude ještě víc poškozená, obětí satanistických rituálů bude ještě víc, co je nám po tom? Jenže ono už nebude dalších deset nebo dvacet let času. Ono se nepohlo jenom těch pár bláznů, kteří se scházejí na seminářích osobního rozvoje, ale došlo i k velkému pokroku v technologické oblasti. Genocida 100.000.000 původního obyvatelstva Ameriky ukázala, že stačí být jenom o kousek technologicky vyspělejší a můžete zlikvidovat fungující civilizaci, bez ohledu na to, jaký jste morální dobytek nebo jak jste duchovně prázdní. Takže buď lidé pochopí výzvy současného věku, anebo budou smeteni. A říkám současného, protože kdyby ty nové energie tady ještě nebyly, tak tu nebude tlak na změnu a nebudou se dít třeskuté změny. To, co jsme nazývali kapitalizmem, pohltilo celý svět a tento pravým jménem agresivní korporativizmus se nemá kam rozšiřovat. Je mu konec. Odzvonilo. Toto plus technologický pokrok tlačí na změnu i pokud jde o ekonomický systém.

Měla jsem obavu, že temní se pokusí zfalšovat věk Vodnáře. Vodnářské energie jsou o bratrství - proto ta globální vesnice, rozmach internetu a sociálních sítí. Ale my jsme nechtěli, aby nám vzali všechen majetek a v autech jsme jezdili v rámci spoluužívání. Aby nás přinutili jít do nájmu. Chtěli jsme využívat pokročilé technologie, ale proto, abychom měli víc času na rodinu, koníčky, vzdělávání, pobyt v přírodě. Ne proto, aby z nás nadělali poslušné zombí-poloroboty. Chtěli jsme sociální spravedlnost, ale né aby na nás uvalili další a další daně kvůli údajné pomoci rozvojovým zemím. Chtěli jsme čistou přírodu, ale né aby nás zbavili stávajících technologií bez adekvátní náhrady. Mám za to, že rozdělení světa na dvě půlky patřilo do věku Ryb (dvě ryby, každá plave jiným směrem). Věk Vodnáře bude nadále o propojení lidí ve světě. Ale ten globalizmus, který jsme viděli doteď, byl o korporacích, které prostřednictvím dluhů a vydírání ovládaly jeden stát za druhým. Zdravý organizmus je o spolupracujících buňkách. Každá buňka má přece svoje jádro, svoje mitochondrie, svoji membránu. Budoucí svět by tedy měl být podle mě o státech do značné míry soběstačných, suverénních a spolupracujících. S vlastní kulturou podle zákonů, které budou odpovídat zvyklostem tamních obyvatel.

Paní Tatjana Micic má na svém webu (https://symbolicthinking.net/cs/produkty/symposion) a na youtubu přednášky, které se vyjadřují právě k vývojovým změnám. Díky ní jsem pochopila, že temní nemohou věk Vodáře zfalšovat. Loni mi často naskakovaly indicie jako "13", ulice "Hřbitovní". Došlo mi, že Velká arkána přece nekončí třináctkou (Smrt). Je to jen součást vývoje, kdy je prověřeno, co je způsobilé k životu a co má zemřít. Po kartě Smrt následuje Mírnost (14), která symbolizuje rovnováhu, správnou míru.

Nebudu vynášet soudy smrti nad těmi, kdo se nechali očkovat proti údajnému covidu. Ale rozhodně vynesu soud nad stávajícím systémem, který už tady nebude.

27.06.2021  Sen: Přijíždím na parkoviště (mimo město), mnoho aut. U parkoviště stojí budova. V ní je koncertní sál, kde se má konat koncert Queen. Od toho sálu vede dluhý užší prostor, kde mají být nashromážděni posluchači. Uvnitř je naprostá tma. Budova nemá okna. Jsem venku, nebudu se toho účastnit.

23.04.2021

Vyjádření ke kauze "Vrbětice"

Pokud každý ze skupiny mužů jednou kopne do oběti, která na následky zranění zemře, budou všichni odsouzeni za vraždu ve spolupachatelství.
Fabuování našich politiků v kauze Vrbětice není trapností, není to mezinárodní foux pas. Je to velmi nebezpečný akt účastenství na pokusu vyvolat třetí světovou válku.

17.04.2021

Je naivní domnívat se, že všichni lidé na světě mají stejný hodnotový systém a stejné - nebo přibližně stejné uvažování jako my. Ti, kteří některé procesy řídí, nemusí být ani lidé. Navíc temní mají ve zvyku obětovat ty, kteří jim sloužili a zlo páchali. Pokud je něco pravda na zvěstech, že se planeta pohybuje v rámci platónského roku do pásma s vyššími vibracemi, nebylo by překvapivé, pokud by temní zvolili hrát vabank. 

Záblesk

11.03.2021
Měla jsem dnes dramatické sny. V jednomu snu jsem byla s Davidem (spolužákem ze základky, dnes je doktor) na Kraličáku (Králický Sněžník - magická hora). Když šel zavřít dveře u sedadla řidiče, uviděla jsem shora přijíždět auto. Zakřičela jsem na něho, ale auto ho srazilo. Ležel u cesty, měl pěnu u pusy a ptala jsem se ho: "Mám ti zavolat sanitku?" A on říká: "Jo, zavolej sanitku." Pak jsem se probudila, byl to hrozný sen. Měla jsem pocit, že v tom snu Davidova postava zastupovala mého syna, přestože je dnes dospělý muž. Kamarádili jsme se jako děti, dětská láska.
Když jsem znovu usnula, měla jsem pokračování snu, což se mi ještě nikdy nestalo. Pamatuju si, že jsme byli v penzionu, kde měla být nějaká akce.  Někdo mi dával šedivou bundu mého syna se zakrvaveným kouskem rukávu (čili ve snu přímo byla vazba na syna). Pak si pamatuju pochod. Museli jsme z toho místa (z penzionu) odejít. Pamatuju si muže, který mi říkal, že David přežil, že je to chlapík. David byl plně zdravý a v pohodě. Takže toto dopadlo vpořádku.Potkala jsem se s mými rodiči. (Moje matka v reálu už není naživu.) Byla už noc. Procházeli jsme nedaleko místa, kde bydlí můj otec, kde jsem prožila dětství (já i David). V tom pochodu bylo mnoho lidí. Dostali jsme každý několik igelitek (jaké nosí bezdomovci). Ptala jsem se maminky, proč nejdeme domů, když jsme nedaleko. Říkala, že teď ne, že nějaká ženská tam bude testovat. Na obloze byly tři komety, které nás po cestě provázely. Považovala jsem to za zlé znamení. Měla jsem strach z války s Ruskem. V místě, kterému se říká "U spálené hospody", byl zátaras z hraček a bahna. (To může nasvědčovat vstupu do podvědomí, kde zůstala špína z doby dětství.) V místě, kde bydlela dřív moje babička a kde jsme si hrály jako sestřenice, byly dřevěné lavice a stoly s přístřeškem, kde se lidem rozdávala klobása s chlebem. I když to bylo celé stresující, bylo o nás postaráno. Jedna z komet se zvětšila, její světlo se zvětšovalo, až nás všechny puf pohltilo. Byla to koupel ve světle a v plazmě. Neměla jsem strach o fyzické tělo, měla jsem strach, že přestane existovat moje duše - ta energie mojí duše nikdy nepřestane existovat, ale její forma, individualita, esence že zanikne. Důvěřovala jsem tomu. Normálně, když bych měla ve snu strach o život, tak bych se probudila děsem ještě dřív, než by se něco stalo. Nějakou dobu ten proces trval a tavil věci ve mně. Vyčítala jsem si, že jsem mamince předem o záblesku neřekla, chtěla jsem jí říct, aby neměla strach, ale v tu chvíli nebylo možné nic říkat. Byla jsem strnulá a všude bylo to světlo a převalující se plazma. Důvěřovala jsem tomu, že to mamka zvládne. Úplně na konci jsem v bílém prostoru na zemi viděla muže (holá hlava, plnovous, kulaté břicho, vysoký), jak se převaluje na zádech a je vpohodě.
Záblesk ve snu vypadal tak, jak se o něm mluvilo v nějakém dokumentu. To, že se to odehrálo ve snu, odpovídalo tomu, co říkal Peter Insider. Uvažovala jsem, že jsem si ten zážitek naprojektovala podle těch dřívějších informací. Ale mně přijde, že to ve mně skutečně něco změnilo. Věděla jsem již dříve, že člověk se bude muset zbavit některých myšlenek, pocitů nebo věcí, na které poutal pozornost (starosti, obavy) a uvažovat v jemnějších, lehčích, světelnějších vlnách. V tomto směru mi zážitek pomohl, že tyto bolestivé věci se zábleskem roztavily. Pevnost ve mně ale zůstala.

Agent

Měla jsem teda drsné sny. Byla jsem agent, měla jsem v báglu omráčenou nacistku a říkala jsem si - musím to rychle dodělat (tu akci) a pak ji dorazit. Nacistka byla narvaná v šedivé tašce, kterou mi dala moje maminka na cestování do Brna, když jsem jezdila do školy.

A pak jsem měla druhý sen o Babišovi a spol. Byli jak v komatu někde ve sklepě. Ale v tom sklepě nebyla tma. Byly tam kaluže vody. Moje sestra dostala lahvičku žlutou s něčím kouzelným. Jenže něco podělala, tu kouzelnou lahvičku nepoužila!! a Babiš se probudil. Ta žlutá voda pravděpodobně představovala moje informace o nebezpečí vakciny, které jsem předala mojí sestře, protože mám toaletní vodu s vanilkovou vůní ve žlutém flakonu. Vůně-esence-to, co je pro člověka charakteristické, naše jedinečnost, náš poklad.

Já jsem se rozhodla (v reále ve vědomém stavu), že pokud bych se dozvěděla, že moje sestra někoho naočkovala a vážně mu ublížila, že budu spolupracovat s policií proti své sestře. Pro mě je důležitá krev a rod, ale já nemohu krýt genocidu a eugeniku. A sestru jsem na tyto agendy upozorňovala. Ona se pravděpodobně nebude účastnit toho velkého očkování, prý se v jejich firmě neprovádí, což je jedině dobře. Každopádně jsem učinila toto vnitřní rozhodnutí.

10.01.2021

Sukně po Madonně

Předevčírem jsem měla sen. Byla jsem s někým na schodišti velké prosvětlené haly. Nějaký muž donesl koženou semišovou světl hnědou sukni a nabízel mi ji, ať si ji vezmu. Že Madonna zemřela a to je její sukně. ODMÍTLA jsem ji s tím, že ji má nabídnout někomu užšímu.
Ta situace mi připadá děsivá, když si vezmu, že mi bylo nabídnuté něco, co nosila satanistická kněžka a ani nevím, z jaké kůže to mohlo být vyrobené, navíc sukně může znázorňovat program, nejen oděv. Ale zásadní je, že jsem to ODMÍTLA a to i přesto, že jsem byla ve spánku čili ve stavu nevědomém.

31.12.2020

Operace kocoura

Dnes se mi zdálo o bílém kocourovi Nikym. Měl nějaký výrůstek v břiše, tak jsem ho u sebe v pokojíčku operovala. Jenže mi pak došlo, že ho musím zašít. Šla jsem do sklepa do otcova kufru a našla jehlu na šití a pean. Došlo mi, že bych měla nástroje vysterilizovat, ale tolik času jsem neměla. Taky mi došlo, že jsem zvíře začala operovat v normálním spánku, né v anestezii. V kufru byl lístek ve smyslu "úkony v pastvě" - nástroje asi nebyly sterilizované. Ještě jsem měla problém se do toho kufru vůbec dostat, protože byl obmotaný provazem. Měla jsem samozřejmě strach, aby na to rodiče nepřišli a uvažovala jsem, jestli nemám otce požádat o pomoc. To jsem ale neudělala a šla jsem nahoru za kocourem. Mezitím se kocour probudil, stál na chodbě a nebylo mu dobře (páč měl ode mě dva řezy v břiše). V tom stresu jsem se začala probouzet a uvědomila jsem si, že kocour Niky je (v reále) už po smrti a že se nemusím stresovat s tím, abych ho (ve snu) zachránila.

Napadlo mě, že nemá smysl někoho přemlouvat, aby se nenechal očkovat, že už si o tom ti lidé rozhodli, jestli budou žít, nebo nebudou. Že bych si jenom způsobovala zbytečný stres. Na snu bylo harmonické to, že jsem v něm měla oba rodiče, otce i matku, která už není naživu. Bílý kocour Niky byl její miláček.

Ve snu bylo také něco o cestování do Austrálie, bylo tam spousta slunce. To si už ale tak přesně nepamatuju, protože ten sen se mi zdál před tím snem o kocourovi.

Kočka je pro mě magické zvíře. Každý z nás má sle vlastní "kočku". Pokud je něčí kočka mrtvá, tak s tím nic nenadělám. Všechno to bude mít možná i co dočinění se slohovkou "Mrtvá kočka", kterou jsme psali na gymplu a se Schrödingerovou kočkou. Ta kočka dle zadání slohovky však měla mluvit. Každopádně je to pořád o tom nyní v okamžiku, kdy se brána zavírá, kdy už toho všeho prostě bylo dost, uzavřít svoje portály, přestat zachraňovat a pěstovat svoji vlastní harmonii, svůj vlastní klid. 

Nutno podotknout, že v předchozím snu, v němž jsem zvířátka vypustila z igelitových pytlů a začala běhat, kočka byla murovaná a podobala se na mého Barušáka, což je kocour šibal, žárlivý, hravý, občas doráží na Fredyho. Ten se naučil bránit, z čehož se Barušák do jisté míry poučil, takže soužití je vklidu. Čili aby člověk přežil, musí být taky tak trochu svině, tak trochu cynik - cynik z pohledu chronického zachraňovače, který plýtval energií pro lidi, kteří o cenné informace nestáli. 

Pes a kočka vypuštěni z igelitových pytlů

Měla jsem dnes sen. Byla jsem v domě mého otce a venku pod borovicí, která tam dnes už nestojí, ležely 3 igelitové pytle, ve kterých byla zmražená zvířata. V jednom byla kočka, ve druhém pes a ve třetím myslím ryba. Kočka a pes rozmrzli. Pustila jsem je z pytlů ven a začali svobodně běhat se suchými kožíšky. Pokud v tom třetím byla ryba, nemohu si přesně vzpomenout, mohlo by to znamenat, že jsem před spaním vybírala rybu ke štědrovečerní večeři anebo to, že věk Ryb definitivně skončil, ryba zůstane zmražená a mrtvá.

Byla jsem na univerzitě ve třídě se studenty, čekali jsme na učitele, něco se řešilo. V dřívějších snech před lety jsem lítala po chodbách a ulicích různých univerzitních komplexů, ale neučila jsem se. Později se mi zdálo, že jsem ve třídách na základkách nebo na střední škole. Tak jsem povýšila. Ta energie na té univerzitě v tom snu nebyla zrovna příjemná.

19.12.2020